Ucivilizovat se k smrti? - Christopher Ryan

Velmi čtivá knížka, ukazující, co vše děláme oproti našim předkům nevhodně a co bychom se od nich mohli naučit. V kapitolách knihy je nenuceně naservírován kontrast mezi životem ve společenství lovců a sběračů oproti dnešnímu, civilizovanému způsobu žití.

Citace z knihy: “Nežijeme už v přírodě, ale v rozporu s ní”

Autor nikoho násilím netlačí zpět k životu na stromech a v jeskyních, spíš jen poukazuje na elementy, které jsou v dnešním až příliš civilizovaném světě špatně a nastiňuje cestu, která představuje zdravější řešení. Také vyvrací spoustu mýtů spojených s životem v dřívějších dobách – například o nemilosrdnosti divochů a jejich neustálému válčení, nebo o jejich nenaplněném a krutém životě.

Citace z knihy: ".. neexistují žádné důkazy, že by způsob života lovců a sběračů byl méně rozvinutý nebo uspokojující než jakýkoli jiný – včetně toho našeho – a to, že vydržel stovky tisíc let, svědčí o jeho větší udržitelnosti."

Před rozečtením díla jsem měl trochu strach, protože mám z dřívějška přečtenou i autorovu jinou knihu (Na počátku byl s..), pojednávající o pohlavním chování během vývoje našeho druhu, která byla sice místy velice zajímavá, ale často až příliš detailní a zdlouhavá. Christopher Ryan v ní ale rozhodně ukázal své důkladné znalosti nejen našich nejbližších příbuzných – šimpanze učenlivého a šimpanze bonobo, ale i dalších druhů primátů. O tyto znalosti se autor dále opírá právě i v knížce Ucivilizovat se k smrti?, ale již nejde tak do hloubky a četba zůstává poutavá a text živý.

Citace z knihy: “Vy a já žijeme ve světě, který žádná lidská generace nikdy nepoznala.”

Jakým způsobem pracujeme, jak přivádíme děti na svět a vychováváme je, jak léčíme nemoci, jak vypadá náš sociální život, nebo třeba poloha, ve které vykonáváme potřebu. Postupy, kterými dnes tyto a další činnosti provádíme jsou sice “normální”, ale to neznamená, že jsou pro nás přirozené. Bohužel, častokrát jsou pro nás naopak neprospěšné.

Citace z knihy: “..naše tělo je “navrženo” pro defekaci ve dřepu.”

Jde se tedy skutečně ucivilizovat až k smrti? Pravděpodobně, a nejspíš tím směrem trochu směřujeme. Určitě se jedná o stále aktuálnější téma. Kolem nás je sice spousta jídla, to má ale mnohdy mizivou nutriční hodnotu, a tak přesto trpíme nedostatkem některých nutričních látek a živin. Vzduch, který dýcháme a voda kterou pijeme jsou znečištěné. Převážnou část dne trávíme v sedě, zavřeni v budovách bez kontaktu s přímým slunečním světlem. Trpíme civilizačními chorobami. Moderní medicína a lékaři nás dokáží držet při životě velmi dlouho, ale stojí kvalita takového života vždy za to?

Citace z knihy: “Ačkoli jsme prokazatelně schopní přežít sedavým způsobem života těch 70 let slíbených v bibli na stravě založené na hamburgerech a pivu, pravděpodobně budeme trpět zubním kazem, obezitou, srdečními chorobami, cukrovkou, rakovinou a mnoha dalšími neduhy.”

Vzhledem k tématu, kterého se kniha týká, určitě nebude její četba pro každého. Spoustu lidí tahle problematika zkrátka nezajímá a jakoby se jich netýká. Do této doby jsme se všichni narodili, a tak nelze mít komukoli za zlé, že mu dnešní život a stav civilizace přijde naprosto normální. Mně se knížka líbila moc a její otevření mohu vřele doporučit.