KB5 Camp 2023 – recenze
Letos jsem se zúčastnil tréninkového KB5 Campu 2023 v Rumburku. Pro ty, kteří neznají, KB5 je česká škola silového a kondičního tréninku, jejímž šéfinstruktorem není nikdo jiný než Pavel Macek, který byl současně vůdčí osobou letního campu.
Škola síly KB5 je mou alma mater cvičení s kettlebell a Pavel Macek velkým životním vzorem, takže pro mě byla účast na campu samozřejmostí a ani mi moc nevadilo, že se mnou nechtěl jet žádný kamarád. Na místě jsem rychle poznal Láďu a Luboše, se kterými jsem sdílel pokoj a nové přátelství bylo na světě. Camp oficiálně začínal společnou večeří, po které jsme se spolubydlícími vyrazili na procházku k nedaleké rozhledně a první seznamovací pivo.
Camp byl určen nejen pro členy KB5, ale i kohokoli dalšího se zájmem o cvičení. Hlavním tréninkovým nástrojem byl samozřejmě kettlebell, ale cvičilo se i s vlastní vahou. Na místě pak byli účastníci dle vlastního uvážení rozděleni na začátečníky a pokročilejší.
Hlavní náplní campu byly tříhodinové tréninkové jednotky – vždy jedna dopoledne, druhá odpoledne. Ty se skládaly ze společné rozcvičky (Super-Joints), výuky nových cviků, opakování již naučených cviků a procvičováním flexibility (Flexible Steel). Na místě bylo kromě Pavla Macka mnoho dalších instruktorů, včetně velmi šikovného a trpělivého Antonína Tůmy, který vyučuje v pražské KB5.
Kromě jednoho odpoledne, kdy nás vyhnal zesilující déšť do haly, se cvičilo venku, na slunci, na boso na trávě. Zatímco začátečnická skupina se zaměřila na základní cviky (mrtvý tah, pohárový dřep, swing, jednoruční swing, get-up), ve skupině pokročilejších byl navíc vyučován kettlebell Snatch a kettlebell Bent Press. Vzhledem k tomu, že se nejedná o technicky nejjednodušší cviky, plánem bylo propracovat se k nim postupně pomocí nejrůznějších drilů a progresí, což fungovalo perfektně.
Tréninky byly protkány také teorií, vyprávěním historek a bezmeznou dávkou Pavlových vtípků a narážek, takže nálada byla dobrá, energie díky venkovnímu světlu a slunci vysoká a člověk se po třech hodinách skoro divil, že už je konec.
Konec tréninku ale znamenal další příjemnou část dne – jídlo – na které se často chodilo rovnou po cvičení. A věřte, že hlad byl velký. Nejednalo se sice o žádný dechberoucí gastronomický zážitek, spíše naopak, ale na druhou stranu, personál hotelu musel uvařit pro cca 100 hladových sportovců, což jistě není sranda, plus pro další návštěvníky, takže nějaký ten kompromis byl zřejmě potřeba udělat. Naštěstí jsem s sebou měl zásobu hořké čokolády, pomocí které jsem doplňoval chybějící kalorie a uspokojoval chuťové pohárky.
Po večeři přišel čas na další část programu – Pavlovu přednášku. První na téma Antifragilní self se dotýkala dobrovolného diskomfortu. Řeč přišla na cvičení, otužování, půsty, dech a dalších témata, mezi kterými Pavel pomocí svých vypravěčských schopností naprosto plynule přecházel a zahrnoval nás jednou zajímavou informací za druhou. Mnohé z toho, co řekl, již dříve zaznělo i v jeho podcastu Semper Fortis, který velmi doporučuji.
Následujícího dne byla přednáška o něco více spirituální. Nesla název Silový trénink pro duši a odehrávala se na louce, v sedě na trávě. Tentokrát jsme začali prakticky a Pavel nás provedl pětiminutovou vedenou meditací. Následně o meditaci nějakou dobu přednášel, a postupně přešel na téma mindfulness a moderní stoicismus. Všechna témata doplnil o příklady zařazení do běžného života a svou praxí, jako například o meditaci ve frontě na poště či všimnutí si kytičky uprostřed kanálu.
Měl jsem to štěstí a na přednášce seděl přímo před Pavlem, takže se mi naskytla možnost všimnout si, že skutečně žije to, o čem právě mluví. V jeden moment k naší skupince přiletělo hejno chroustů a začali nás terorizovat. Chrousti sice nekoušou, ale opravdu hlasitě bzučí a nebojí se létat těsně kolem vaší hlavy. To většinu z nás donutí instinktivně se bránit a ohánět se po sebevražedných náletech brouků, což se také ve velkém dělo. U všech, kromě Pavla. Těsně kolem hlavy mu poletovalo několik velkých chroustů, ale on se svým stoickým klidem dále vyprávěl a naprosto se nenechal vytrhnout z přítomného okamžiku. Jen poznamenal něco o tom, že o broucích ví, a nechá je žít svůj život.
Během pozorování Pavlova chování v průběhu campu mě toho zaujalo mnohem více, rozepisovat se ale nebudu, protože už teď si trochu přijdu jako přehnaně fanatický fanoušek. Pavel je bůh.
Poslední den byl zakončen dopoledním tréninkem, na kterém se zopakovaly naučené cviky a doladila technika jejich provedení. Následovalo společné swingování jako poděkování instruktorům a poté naopak swingovali instruktoři jako poděkování nám, účastníkům. Společná fotka (kdo mě najde?), posledních pár slov, úklid bells a hurá na poslední oběd, po kterém jsem vyrazil zpátky směr Praha.
Od konce campu cítím velký duševní klid a pocit že nic není nemožné. Bylo skvělý být mezi lidmi, kteří řeší a zajímají se o to samé co já. Ani trochu jsem se netěšil zpět za počítač na svou kancelářskou židli, ale ani tam mě čerstvě nabytý pocit pohody neopustil. Přes všechnu tu fyzickou námahu mi camp přinesl spoustu energie, chuť pracovat, dále se rozvíjet a hledat další výzvy.
Tímto bych chtěl poděkovat všem instruktorům a dalším kteří se podíleli na organizaci campu a moc se těším na příští ročník.
Zdar a sílu.
Umění být zdráv - Jan Vojáček
You May Also Like
